Environmentální žal a ekologická úzkost

Environmentální žal a ekologická úzkost

  • Pocity tíhy, smutku a strachu v souvislosti s environmentálními problémy
  • Součástí bývají též pocity bezmoci, pocity viny, vztek a ztráta smyslu
  • Každý prožívá tyto pocity jinak a stejně tak vyrovnávání se s nimi vnímám jako jedinečnou cestu každého člověka

Co obvykle pomáhá?

  • Pokud to jde, zkusit se svými pocity chvíli pobýt, více je nahlédnout, prozkoumat a přijmout
  • Obklopit se lidmi, kteří smýšlejí podobně a kde se budete cítit svobodně o tom mluvit
  • Zapojit se do aktivit, které pomáhají řešit příčinu, tím se často sníží pocit bezmoci
  • Dopřát si i odpočinek a odpojení od negativních zpráv
  • Pobyt v přírodě, která má schopnost regenerovat naší duši i mysl
  • Soustředit se na přítomný okamžik a vědomě hledat ve svém životě smysl a naději

 

Pro některé lidi představuje současný stav planety a postupující environmentální krize velikou osobní zátěž. Pocity s tím spojené nazýváme environmentální žal či ekologická úzkost. Tyto pojmy zpravidla popisují nejen strach z budoucnosti v souvislosti s důsledky globální změny klimatu a dalšími problémy životního prostředí, ale také smutek z toho, že nenávratně zaniká část přírodního světa.

Projevy environmentálního žalu

Environmentální žal může mít mnoho podob. Lidé zpravidla prožívají strach o budoucnost svou i svých dětí, hluboký smutek z devastace přírody, vztek na společnost, že na současnou krizi adekvátně nereaguje, pocity viny, že k tomuto stavu také svým způsobem života přispívám nebo že zkrátka nedělám dost. Zastřešující emocí je bezmoc, pocit, že není v mé osobní moci neradostné vyhlídky do budoucna zvrátit.

Traumatický potenciál

Americká psychologická asociace vydala obsáhlý manuál, ve kterém se zabývá dopady změn klimatu na psychické zdraví lidí. Řadí mezi ně mimo jiné trauma a šok, depresi, sebevražedné myšlenky, ztrátu identity, ztrátu kontroly a pocity fatalismu. Toto se týká běžných lidí z řad veřejnosti i environmentálních vědců a aktivistů, kteří často cítí střídání naděje s pocity frustrace a syndromu vyhoření. Některé symptomy environmentální úzkosti můžeme přirovnat k posttraumatické stresové poruše- s tím, že zde mluvíme o poruše pre-traumatické. Očekávání děsivé budoucnosti může mít na lidi podobný dopad jako to, když nějakou traumatickou událost skutečně zažijí. Klimatická změna je něco, co nemáme pod svojí osobní kontrolou, postupuje značným tempem a její důsledky jsou nepředvídatelné.

U některých lidí se pak přidává i pocit osamělosti, protože okolí jejich pocity mnohdy bagatelizuje. Americká ekopsychoterapeutka Leslie Davenport pohlíží na tento fenomén jako na zanedbávaný smutek, protože bývá společností spíše opomíjen. Ti, kteří ho pociťují, mohou být vnímáni jako přecitlivělí, že problém zveličují nebo že jsou emocionálně labilní. Tyto reakce mohou způsobit, že lidé s tímto problémem stáhnou do izolace, nemluví o něm a odpojí se od svého procesu truchlení, místo toho, aby jím prošli s podporou.

Jak se s environmentální úzkostí vyrovnat

I když mívají tyto pocity mnoho společného, každý je prožívá trochu jinak a stejně tak vyrovnávání se s nimi a zpracování těchto prožitků vnímám jako jedinečnou cestu  každého z nás.

Nahlédnutí závažnosti klimatické změny v některých chvílích poskytuje prostor dotknout se základních existenciálních témat jako jsou vyrovnávání se s úzkostí pramenící z nejisté budoucnosti a vlastní konečnosti. Tyto aspekty života jsou odpradávna nezbytnou součástí naší existence, nicméně v případě environmentální krize je činí nesmírně náročné to, že klimatická změna a vše, co přináší, se dotýká nejen nás, ale i budoucích generací. Přesto i v těchto tíživých momentech vnímám příležitost hledat ve svém životě smysl a naději.

Co dále obvykle pomáhá?

Lidé, na které doléhá tíha environmentální krize, potřebují zejména přijetí a plný respekt k závažnosti tohoto tématu.

Některým lidem pomáhá přetavit své truchlení v nějakou pozitivní aktivitu. Ta může vypadat různě. Někteří se rozhodnout více se zapojit do komunitního dění v místě, kde žijí. Někdo se rozhodne šířit osvětu a někdo klade důraz na minimalizování vlastní ekologické stopy. Důležité je, že každá z těchto aktivit pomáhá snížit pocit bezmoci a frustrace, protože ovlivňujete věci, které jsou ve vaší sféře vlivu.

Jako funkční považuji obrátit vaší pozornost na prožívání přítomného okamžiku, hledání smyslu a pocitu vděčnosti za to, co ve vašem životě aktuálně máte. Tuto dovednost můžete posilovat např. praktikováním mindfulness.

Lidem zpravidla pomáhá nezůstat s těmito pocity sám a najít někoho, s kým je můžete sdílet. Pokud vás tíha tohoto tématu zavaluje příliš, doporučuji vyhledat profesionální pomoc v podobě psychoterapeuta, ideálně takového, který má pro toto relativně nové téma pochopení. V případě závažnějších potíží je vhodné vyhledat psychiatra nebo krizové centrum.

Rozhovory na téma environmentálního žalu a úzkosti

Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak o tomto tématu přemýšlím, můžete si:

Terapie

Více informací o možnostech a podmínkách terapie najdete zde.

Chci se objednat

 

Jsem členkou Climate psychology alliance