Environmentální žal a ekologická úzkost

Environmentální žal a ekologická úzkost

  • Pocity tíhy, smutku a strachu v souvislosti s environmentálními problémy
  • Součástí bývají též pocity bezmoci, pocity viny, ztrátu smyslu života a vztek
  • Každý prožívá tyto pocity jinak a stejně tak vyrovnávání se s nimi a zpracování těchto prožitků vnímám jako jedinečnou cestu každého člověka

Jak se s těmito prožitky vyrovnávat

  • Obklopte se komunitou lidí, kteří smýšlejí podobně a kde se budete cítit svobodně o tom mluvit
  • Zapojte se do aktivit, které pomáhají řešit příčinu, tím snížíte svůj pocit bezmoci
  • Dopřejte si i odpočinek a odpojení od negativních zpráv
  • Soustřeďte se na přítomný okamžik a vědomě hledejte naději

Jak probíhá terapie se mnou

  • Všechny pocity a prožitky druhého přijímám empaticky, s plnou pozorností a bez hodnocení
  • Proces zaměřuji na hledání možností sebepodpory
  • Beru v potaz i širší environmentální a politické souvislosti

Pro některé lidi představuje současný stav planety a klimatická změna velikou osobní zátěž. Pocity s tím spojené nazýváme environmentální žal a ekologická úzkost. Tyto pojmy zpravidla popisují nejen strach z budoucnosti v souvislosti s důsledky globální změny klimatu a dalšími environmentálními problémy, ale také smutek z toho, že nenávratně zaniká část přírodního světa.

Projevy environmentálního žalu

Environmentální žal může mít mnoho podob. Mezi obvyklé emoce patří např. bezmoc, smutek, úzkost, strach, ztráta smyslu života a také vztek. Někdy mohou tyto pocity dojít až v existenciální bezvýchodnost a beznaděj. Součástí bývají i pocity viny, neboť k ekologickým problémům přispíváme svým způsobem života v různé míře všichni.

Americká psychologická asociace vydala obsáhlý manuál, ve kterém se zabývá dopady změn klimatu na psychické zdraví lidí. Řadí mezi ně mimo jiné trauma a šok, depresi, sebevražedné myšlenky, ztrátu identity, ztrátu kontroly a pocity fatalismu. Toto se týká běžných lidí z řad veřejnosti i environmentálních vědců a aktivistů, kteří často cítí střídání naděje s pocity frustrace a syndromu vyhoření. Některé symptomy environmentální úzkosti můžeme přirovnat k posttraumatické stresové poruše- s tím, že zde mluvíme o poruše pre-traumatické. Očekávání děsivé budoucnosti může mít na lidi podobný dopad jako to, když nějakou traumatickou událost skutečně zažijí. Klimatická změna je něco, co nemáme pod svojí osobní kontrolou, postupuje značným tempem a její důsledky jsou nepředvídatelné.

U některých lidí se pak přidává i pocit osamělosti, protože okolí jejich pocity mnohdy bagatelizuje. Americká ekopsychoterapeutka Leslie Davenport pohlíží na tento fenomén jako na zanedbávaný smutek, protože bývá společností spíše opomíjen. Ti, kteří ho pociťují, mohou být vnímáni jako přecitlivělí, že problém zveličují nebo že jsou emocionálně labilní. Tyto reakce mohou způsobit, že lidé s tímto problémem stáhnou do izolace, nemluví o něm a odpojí se od svého procesu truchlení, místo toho, aby jím prošli s podporou.

Na tom, jakým způsobem lidé prožívají environmentální žal a ekologickou úzkost, se do značné míry podílí i jejich osobnostní nastavení a celková emocionální odolnost. Každý prožívá tyto pocity jinak a stejně tak vyrovnávání se s nimi a zpracování těchto prožitků vnímám jako jedinečnou cestu  každého z nás.

Jak se s environmentální úzkostí vyrovnat

Lidé, na které doléhá tíha environmentální krize, potřebují zejména přijetí a plný respekt k závažnosti tohoto tématu.

Zásadní je nezůstat s těmito pocity sám a najít někoho, s kým je můžete sdílet. Nicméně pokud máte pocit, že tato úzkost nasedá na nějaké další bolesti či úzkosti z vaší minulosti nebo že už je toho na vás zkrátka moc, doporučuji vyhledat profesionální pomoc v podobě psychoterapeuta, ideálně takového, který má pro toto relativně nové téma pochopení. V případě závažnějších potíží je vhodné vyhledat psychiatra nebo krizové centrum.

Některým lidem pomáhá přetavit své truchlení v nějakou pozitivní aktivitu. Ta může vypadat různě. Někteří se rozhodnout více se zapojit do komunitního dění v místě, kde žijí. Někdo se rozhodne šířit osvětu a někdo klade důraz na minimalizování vlastní ekologické stopy. Důležité je, že každá z těchto aktivit pomáhá snížit pocit bezmoci a frustrace, protože ovlivňujete věci, které jsou ve vaší sféře vlivu.

V rámci psychohygieny je vhodné občasné úplné odpojení od environmentálních témat a negativních zpráv. Místo toho se věnujte věcem, které vás nabíjí pozitivní energií a pomáhají vám zkrátka „vypnout“.

Jako funkční považuji obrátit vaší pozornost na prožívání přítomného okamžiku a pocit vděčnosti za to, co ve vašem životě aktuálně máte. Tuto dovednost můžete posilovat např. praktikováním mindfulness.

Jak vám mohu pomoci já

Pokud se rozhodnete pro terapii, budeme se věnovat prozkoumávání vašeho náhledu na svět a pocitů s tím spojených, pracovat spolu na jejich přijetí a zpracování. Součástí je hledání pro vás nejlepšího způsobu, jak s těmito pocity naložit a spokojeně žít. Je-li hlavním vaším tématem smutek nad ztrátou části přírodního světa či ztrátou takové budoucnosti, jak jste si jí dříve představovali, pak vás mohu doprovázet při procházením jednotlivými fázemi tohoto truchlení a pomohu vám lépe tomuto procesu porozumět.

V terapii se zaměřuji na dialogický vztah, kdy se nestavím do role experta. Cílem je posilování vašeho uvědomování a hledání různých možností sebepodpory.

Rozhovory na téma environmentálního žalu a úzkosti

Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak o tomto tématu přemýšlím, můžete si:

Podpůrná skupina Emoční odolnost v době klimatické změny a pokračujícího ohrožení přírody

Otevírám podpůrnou skupinu na téma Emoční odolnost v době klimatické změny a pokračujícího ohrožení přírody. Skupina bude probíhat ve večerních hodinách od září/října 2019. Pro více informací napište na z.vostova@gmail.com.

Terapie

Více informací o možnostech a podmínkách terapie najdete zde.

 

Chci se objednat