Environmentální úzkost a žal

Pro velký počet lidí představuje současný stav planety a klimatická změna velikou osobní zátěž. Zatím nemáme pro tento typ pocitů ustálený termín. V angličtině se často používá pojem eco-anxiety, tedy ekologická úzkost, která je definována jako „chronický strach z environmentální zkázy“. U nás se tomuto fenoménu věnuje brněnská environmentálně zaměřená socioložka Hana Librová, která pro něj používá označení environmentální žal. Tyto pojmy zpravidla popisují nejen strach z budoucnosti v souvislosti s důsledky globální změny kimatu, ale i smutek z toho, že nenávratně zaniká část přírodního světa a my ani budoucí generace už nezažijeme přírodu takovou, jak si ji pamatujeme z našeho dětství.

Projevy environmentální úzkosti

Environmentální úzkost může mít mnoho podob. Mezi obvyklé emoce patří např. bezmoc, smutek, úzkost, strach o sebe a o svoje děti, pocity viny, ztrátu smyslu života a také vztek. Někdy mohou tyto pocity dojít v existenciální zmar a beznaděj vedoucí až k myšlenkám na sebevraždu. Součástí bývají i pocity viny, neboť k tomuto problému spolupřispíváme vícemnéně všichni.

Řadí mezi ně trauma a šok, depresi, sebevražedné myšlenky, ztrátu identity, ztrátu kontroly a pocity fatalismu. Toto se týká běžných lidí z řad veřejnosti i environmentálních vědců a aktivistů, kteří často cítí střídání naděje s pocity frustrace a syndromu vyhoření. Některé symptomy environmentální úzkosti můžeme přirovnat k posttraumatické stresové poruše- s tím, že zde mluvíme o poruše pre-traumatické. Očekávání děsivé budoucnosti může mít na lidi podobný dopad jako to, když nějakou tramatickou událost skutečně zažijí. Klimatická změna je něco, co nemáme pod svojí osobní kontrolou, a přesto postupuje ohromným tempem a její důsledky jsou nepředvídatelné.

U některých lidí se pak přidává i pocit osamělosti, protože okolí jejich pocity mnohdy bagatelizuje. Někteří autoři mluví o fenoménu tzv. zanedbávaného smutku, protože bývá společností spíše opomíjen. Ti, kteří ho pociťují, mohou být vnímáni jako přecitlivělí, že problém zveličují nebo že jsou emocionálně labilní. Tyto reakce mohou způsobit, že lidé s tímto problémem stáhnou do izolace, nemluví o něm a odpojí se od svého procesu truchlení, místo toho, aby jím prošli s podporou.

Jak se s environmentální úzkostí vyrovnat

Lidé, na které doléhá tíha environmentální krize, potřebují zejména přijetí a plný respekt k závažnosti tohoto tématu. Jde o pochopitelnou a logickou reakci zdravého člověka na to, co se reálně s přírodním světem děje.

Zásadní je nezůstat s těmito pocity sám a najít někoho, s kým je můžete sdílet. Je to problém, který jedinec nemá šanci sám vyřešit, proto je důležité spojit síly a mluvit o tom. Nicméně pokud máte pocit, že tato úzkost nasedá na nějaké další bolesti či úzkosti z vaší minulosti nebo že už je toho na vás zkrátka moc, doporučuji vyhledat profesionální pomoc v podobě zkušeného psychoterapeuta, ideálně takového, který má pro toto relativně nové téma pochopení. V případě závažnějších potíží je vhodné vyhledat psychiatra nebo krizové centrum.

Některým lidem pomáhá přetavit své truchlení v nějakou pozitivní aktivitu. Ta může vypadat různě. Někteří se rozhodnout více se zapojit do komunitního dění v místě, kde žijí. Někdo se rozhodne šířit osvětu a někdo klade důraz na minimalizování vlastní ekologické stopy. Důležité je, že každá z těchto aktivit pomáhá snížit pocit bezmoci a frustrace.

Jako funkční obrátit vaší pozornost na prožívání přítomného okamžiku a pocit vděčnosti za to, co ve vašem životě aktuálně máte. Tuto dovednost můžete posilovat např. praktikováním mindfulness.

Jak vám můžu pomoci já

Pokud se rozhodnete pro terapii, budeme se věnovat prozkoumávání vašeho náhledu na svět a pocitů s tím spojených, pracovat spolu na jejich přijetí a hledání pro vás nejlepšího způsobu, jak s těmito pocity naložit a spokojeně žít. Je-li hlavním vaším tématem smutek nad ztrátou části přírodního světa či ztrátou takové budoucnosti, jak jste si jí dříve představovali, pak vás mohu doprovázet při procházením jednotlivými fázemi tohoto truchlení a pomohu vám lépe tomuto procesu porozumět.

V terapii se zaměřuji na dialogický vztah, kdy se nestavím do role experta. Cílem je posilování vašeho uvědomování a hledání různých možností sebepodpory.