Kurz Ekosystém naděje

8.-9.3.2024

Komunitní centrum a zahrada Kotlaska

Jak zvládat emoce, které probouzí environmentální krize

Doléhá na vás tíha klimatické a environmentální krize? Jak dobře být s emocemi jako jsou bezmoc, strach, vztek, smutek, zoufalství či vina? To vše jsou legitimní reakce a prožitky s ohledem na fakt, že čelíme závažnému ekologickému rozvratu. Na tomto kurzu dostanete příležitost sdílet v bezpečném prostředí vše, co prožíváte, a tyto emoce začít vnímat jako své spojence, nikoliv nepřátele. Naději pak můžeme hledat v tom, co pro nás má smysl a propojuje nás s energií života. 

Co vám může kurz nabídnout:

• bezpečné prostředí, kde se můžeme dotýkat toho, co ve vás vyvolávají environmentální výzvy současné doby
• prožitek sounáležitosti ve skupině a vědomí, že v tom nejste sami
• možnost napojit se na své vnitřní i vnější zdroje, které vám pomohou zvyšovat kapacitu i chuť jednat v zájmu environmentálních hodnot
• prostorem pro hledání vize, v jakém světě si přejete žít
• zkoumání cest, jakým způsobem můžete tyto vize můžou spoluvytvářet
• rozvíjení laskavosti k sobě samotné/mu i svým prožitkům

Cena: 3 600 Kč. Byla-li by pro vás cena překážkou, napište. Cena zahrnuje kurzovné a pronájem prostor.

Harmonogram:

Pátek 8.3. od 10 do 18h

Sobota 9.3. od 9 do 17h

Přihlašujte se prosím zde.

Kurz je inspirován metodou Práce obnovující spojení od Joanny Macy.

Pokud máte zájem o tento kurz pro vaší organizaci, kontaktujte mě prosím na z.vostova@gmail.com pro více informací.

Reference:

Měla jsem představu, že potkat se se skupinou lidí nad tématem envirokrize a jejího dopadu na lidské prožívání, musí nevyhnutelně skončit depkou. Ale Zdeňka nás přirozeně směrovala od pojmenování pocitů, které v nás envirokrize vyvolává (samotné sdílení působí pro účastníka kruhu úlevně – vida, nejsme v tom tak sami, jak by se mohlo zdát!) přes hledání osobních zdrojů, o které se můžeme opřít, abychom své pocity ustáli ve zdraví a zbyla nám třeba i energie, se kterou můžeme smysluplně naložit… Po několika hodinách workshopu jsem si s překvapením uvědomila, že se environmentálního žalu opravdu jde dotýkat, aniž bych odcházela s pocitem, že je všechno ztraceno a že sama nedělám dost. V závěrečné reflexi jsem se dokonce přistihla, že si opravdu odnáším kus naděje, kterou jsem si v sobě objevila – z mého pohledu právě díky citlivému a zkušenému vedení lektorky a taky díky sounáležitosti s ostatními účastníky.

Zuzana Snopková, účastnice workshopu